Gudbrandsdalen patří mezi nejoblíbenější sýry na našem eshopu. Kliknutím na odkaz vstoupíte do eshopu anebo pokračujte na článek.

 Gudbrandsdalen - norský sýr s více než 150 letou tradicí

Před pár lety jsme během našeho cestování po Skandinávii objevili norský sýr Gudbrandsdalen. Prodávali ho v místním supermarketu jako 250 gr kostku v hnědo-červeném obalu, jehož název jsme vůbec nedokázali vyslovit, natož si ho zapamatovat. Jeho obal nás ale zaujal a touha ochutnat vzrostla, jakmile nám velmi milá paní prodavačka vysvětlila, že se jedná o nejznámější výrobek v zemi, na který jsou Norové velmi pyšní. Gudbrandsdalen dokonce patří mezi vyhlášenou norskou gastronomii a kulturní dědictví, neboť se vyrábí již více než 150 let.

Historie

Gudbrandsdalen je tradiční norský karamelový sýr, jehož tradice sahá do 2.poloviny 19.století, kdy se Norsko potýkalo s ekonomickými problémy, chudobou a nedostatkem jídla. V zemi byl obzvlášť velký nedostatek obilí a másla. Během vaření se proto hospodyňky snažily zužitkovat všechny části surovin a maximálně využít zdroje, které měly k dispozici. Dokonce i pro zbylou syrovátku, která zůstala po výrobě sýra, se našlo uplatnění.

První karamelový sýr, kterému se všeobecně mezi Nory říká brunost, vyrobila poprvé farmářka a dojička Anne Hov, která v roce 1863 v norské vesničce Gudbrandsdalen přišla s nápadem přidat do syrovátky při vaření smetanu a mléko. Tuto směs pomalu vařila na mírném plameni v železném hrnci, dokud se nevypařila veškerá tekutina. Tím získala pevnější a tučnější sýr hnědé barvy.

Její sýr se mezi lidmi uchytil, tak Anne Hov zahájila výrobu ve větším měřítku. Dokonce zkusila i do směsi přidat kozí mléko pro výraznější chuť. Během pár let popularita sýru vzrostla natolik, že významně přispěla k ekonomice regionu.

V roce 1933 ve věku 87 let získala Anne Hov Královskou medaili za zásluhy za přínos norské kuchyni a ekonomice.

Výroba

Výroba Gudbrandsdalenu je poměrně jednoduchá. Směs kravského a kozího mléka, smetany a syrovátky se několik hodin pomalu vaří, dokud se neodpaří veškerá voda. Během tohoto procesu se působením tepla mění mléčné cukry na karamel. Ten sýru dodává charakteristicky hnědou barvu a nasládlou karamelovou chuť. Doba varu určuje, jak tmavý a chuťově výrazný sýr bude. Zde platí jednoduché pravidlo - čím déle se směs vaří, tím je barva sýru tmavší a chuť výraznější. Jakmile sýr vychladne, je připraven ke konzumaci. Narozdíl od klasických sýrů totiž Gudbrandsdalen nepotřebuje zrát.

Současná výroba a druhy karamelových sýrů

V současné době se v Norsku vyrábí několik druhů karamelových sýrů, kterým se souhrnně říká brunost (hnědý sýr). Největším producentem těchto sýrů je norská mlékárenská společnost Tine, která prodává celkem 13 druhů karamelových sýrů, které se od sebe liší mimo jiné druhem použitého mléka a tučností. Nejznámější z nich je Gudbrandsdalen čili Gudbrandsdalsost; v češtině doslova „Gudbrandsdalen sýr."

Ten se vyrábí ze směsi kravského (76%) a kozího (24%) mléka, obsahuje 35% tuku v sušině a nese označení „originální“ brunost.

Dále se vyrábí tzv. Fløtemysost a Ekte Geitost. V obou případech se také jedná o hnědý karamelový sýr, ale liší se v použitém mléku. Fløtemysost je vyrobený výhradně z kravského mléka, kdežto Ekte Geitost pouze z mléka kozího. Ekte Geitost doslova znamená pravý kozí sýr.

Tradičně se brunost vyráběl na farmách v těžkých železných nádobách. Díky nim bývaly karamelové sýry hlavním zdrojem železa v norské stravě. To už ale dnes neplatí. Komerčně vyráběný hnědý sýr nemá vysoký obsah železa, neboť se při výrobě používají hliníkové a ocelové nádoby.

Konzistence, servírování, chuť

Textura brunost sýrů je pevná, ale o něco měkčí než například 6 měsíční uleželá gouda.

Nejběžnějším způsobem servírování je použití sýrové škrabky, která je nedílnou součástí každé skandinávské kuchyně. Z bloku pomocí sýrové škrabky odkrojíte tenký plátek, který si můžete vychutnat podle vaší libosti.

Chuť je jemně sladká a karamelová. U Ekte Geitost je díky kozímu mléku chuť o něco intenzivnější a naopak méně sladká.

Jak a s čím jíst Gudbrandsdalen?

Gudbrandsdalen se nejčastěji konzumuje s čerstvým chlebem, toustem, bagetkou nebo knäckebrotem. Děti ho milují pro jeho lahodnou, smetanově-karamelovou chuť. Často ho konzumují ke snídani nebo ke svačině v kombinaci s vaflemi a na kolečky nakrájeným banánem anebo s vaflemi a jahodovým džemem či medem. Gudbrandsdalen dokonce dávají rodiče dětem za odměnu místo sladkostí. Uplatnění najde Gudbrandsdalen ale i v teplé kuchyni - kuchařky ho například často používají do omáček ke zvěřině, na pečení koláčů, do ovesné kaše anebo ho rozpouštějí v caffé latte.

Proč jíst norský karamelový sýr?

Gudbrandsdalen, ale i další brunost sýry, jsou považovány za zdravé sýry, nejen díky minerálům, vápníku a bílkovinám, ale i díky relativně nízkému tuku v sušině. Popularitu získaly nejen v Norsku, ale jejich obliba roste i ve zbytku světa. Například v Jižní Koreji je tak oblíbený, že si ho lidé dávají i na pizzu.

Norský karamelový sýr Gudbrandsdalen je prostě jedinečný – buď vám vůbec nechutná anebo ho úplně zbožňujete.

Sbíhají se Vám po přečtení článku sliny a chtěli byste tento populární karamelový sýr vyzkoušet? Objednejte si Gudbrandsdalen a sýrovou škrabku a začněte rozmazlovat vaše chuťové pohárky.